Život s dvojplamenem

Dlouhých 6 let byl aktivní součástí mého života. Někdy více, někdy intenzivněji, někdy jsme měli okurkovou sezónu. Ale věděli jsme, že jsme svou součástí nejen duševně, ale také ve svých hmotných životech. Nazývali jsme se přáteli, ale já vždycky věděla, že je to jen společensky přijatelná maska, kterou jsme se mohli prezentovat před ostatními, před našimi životními partnery, ale asi nejvíce sami před sebou. Většinu času, co se známe v této inkarnaci, mi tato role a maska neseděla, ale jelikož jsem ho chtěla mít ve svém životě, nezbývalo mi nic jiného, než tu roli přijmout. Ve smyslu, že jsem se do této role snažila napasovat a věřila jsem, že to bude fungovat. Když nastal letos v dubnu bod zlomu, kdy jsme překročili určité hranice a začali jsme se po té době konečně sbližovat, věděla jsem, že to bude buď a nebo. Buď do toho půjdeme naplno, nebo už takto nebudu moct pokračovat dál. Kritický bod ovšem nastal v červenci, kdy jsem se postavila sama za sebe, za to, co doopravdy chci a

Je toho tolik a tolik toho, co moc nejde slovy popsat, že nevím, jak to do tohohle článku napíšu, ale mám silnou touhu se o to s tebou podělit, protože teď můžu konečně říct, že si opravdu uvědomuju, o čem tohle je. V několika pár příspěvcích, na které jsem vždycky při hledání informací ohledně dvojplamenů na internetu v minulosti narážela, se často zmiňovalo, že je to o té cestě růstu, rozvzpomínání si na to, kdo jsme a nacházení bezpodmínečné lásky uvnitř sebe. Když jsem to pokaždé četla, vždycky to bylo pro mě naprosto abstraktní a neuchopitelné. Byl to teoretický koncept, který jsem chápala logicky, protože to v tom celém kontextu dávalo smysl, ale nikdy jsem to plně nepochopila. Až teď. Měsíc po rozchodu. Když jsme se rozcházeli, bylo mi naprosto jasné, že brzy dospěju k onomu známému: "Mělo to smysl, že se to stalo, protože jsem si uvědomila to a to, naučila jsem se to a to a stala jsem se tím a oním." Když už člověk pozná pravidla této hry, dá se to opravdu kr

Drahé plamenice dvojné, :-))) dnes jdu promluvit k vám. Chci vás přímo popadnout za ramena, zatřepat s vámi a říct vám: "Cožpak to nevidíš, že jsi to ty, které něco uniká???" :-D Berte tenhle článek, prosím, s tou největší pokorou a humorem zároveň. Protože já vás mám moooc ráda, ale ráda si taky dělám z věcí prdel. Tak abyste si to nebraly osobně. Ale my jsme vysokovibrační bytosti, takže je mi jasné, že se určitě neurazíte. :-D Naše bytost / duše existuje ve více vrstvách / dimenzích, chcete-li. A jsou vrstvy, kde nám náš mužský protějšek velice pomáhá a je dokonce naším učitelem. Občas mám pocit, že do toho ti pánové vidí víc, než si my i oni uvědomujeme. Jako by to, co dělají, dělali s určitým záměrem a pro naše dobro. Ale my to nevnímáme, protože to, co vidíme, je bolest z odloučení. Realitu často hodnotíme pouze podle toho, co se nám momentálně děje. Samozřejmě pak často dojdeme k uvědomění, že se to tak děje z určitého důvodu, že je to tak správně a že

V dnešním článku se chci vrátit na počátek všeho. :-) Ráda bych Ti zde vysvětlila, co je to dvojplamen a jak vzniknul, protože v této komunitě je ohledně toho, co ve skutečnosti dvojplamen je, mnoho nejasností. Když začneš googlit a narazíš na články, které dvojplamen popisují, je to převážně popis příznaků (jak poznat, že jde o dvojplamen) a zážitků, které tě můžou potkat na této cestě. Ale kdo nebo co to vlastně je? Na počátku všeho byl Zdroj / Stvořitel / Bůh, který stvořil takové svoje podjednotky - duše. Tyto duše obsahovaly opačné póly jedné energie - tedy mužskou i ženskou. Nazvěme tuto duši naším vyšším já - dvojplamenem. Z tohoto "vyššího já" vzešly také dvě podjednotky, tedy jednotlivé plameny, jeden s ženským a jeden s mužským aspektem, nicméně tyto plameny jsou celistvé samy o sobě a i tyto plameny mají ve svém jádru mužskou i ženskou energii. Nejlépe to vystihne asi příklad jednovaječných dvojčat, které sdílí totožnou DNA, pochází z jednoho vajíčka, ale