Jak nacházet odpovědi uvnitř sebe

Chci moc poděkovat člence naší facebookové komunity, které nadhodila toto krásné téma. Tohle téma je mi velmi blízké, protože pomáhat lidem nacházet odpovědi v sobě je vlastně můj každodenní chléb. :-D Podíváme se na to tedy z několika různých perspektiv.

Proč vlastně potřebuješ odpovědi?

Možná je to zvláštní bod, ale vnímám ho jako důležitý. Je totiž důležité, jaký máme motiv toho, proč danou odpověď chceme znát. Uvedu příklad. Už od ledna jsem chtěla znát své původní jméno, tedy jméno, které jsem měla při své první inkarnaci. Nebylo mi to umožněno. Proč? Protože bych tehdy nepochopila sílu a význam této informace. Chtěla jsem ho znát z čiré zvědavosti. O 8 měsíců později, když jsem si šla znovu při meditaci pro svoje jméno, jsem cítila, že už jsem připravená a že ho dostanu. Stalo se. S otázkou: „A proč to chceš vědět?“ a mou odpovědí: „Abych se lépe ukotvila tady na Zemi.“

Často chceme znát odpovědi ze strachu a z nejistoty budoucnosti. Kvůli nízké sebedůvěře a malé důvěře v proces. Důvěra v proces pro mě znamená, že přijímáme realitu takovou, jaká je, právě teď. Přijímáme všechno, co přichází, s otevřenou náručí. Jak to „dobré“, tak to „špatné“. Píšu to záměrně do uvozovek, protože dělení na dobré a špatné je posilování konceptu duality. Ale jistě víš z vlastní zkušenosti, že mnohdy spousta věcí, která se nám v životě děje, a jsou v daný moment negativní, se časem ukážou jako to nejlepší, co se nám mohlo stát.

To neznamená, že se máme smířit se životem. Naopak, je to součástí toho, kdy se stáváme tvůrci našeho života a máme ho pevně v rukách. Je to tím, že v momentě, kdy se naučíme přijímat, se oprostíme od strachu a tlaku. A my budeme mít jasnou mysl na to vidět, jaké příležitosti k nám přichází.

Začít hledat a nacházet odpovědi v sobě je tedy lepší (dle mého soudu) v momentě, kdy je chceš znát proto, abys mohl žít lépe v souladu sám se sebou. Kdy se cítíš zmatený a opravdu potřebuješ vnést světlo do aktuální situace. Prostě tehdy, když chceš aktivně usilovat o to tvořit svůj život.

Motivy pro hledání odpovědí můžeme mít konec konců jakékoliv, to je na nás. A nechci říkat, že když je motivem strach, tak je to špatně. Nic není špatně. 😊 Přechozí odstavec ale zmiňuji proto, že v tomto stavu přemýšlení, při kterém je vlastně ego utlumené, se nám ty odpovědi nachází mnohem lépe a s větší lehkostí. Často chodí tzv „samy“.

Když jsem se poprvé setkala s tím, že máme možnosti nacházet odpovědi v sobě, vůbec jsem nevěděla, jak to mám uchopit. Nevěděla jsem, co to znamená jít „do sebe“, do svého „vnitřního vesmíru“ (nazývejme to jakkoliv). Když jsem se o to začala pokoušet, odpověď, která mi ze začátku chodila, byla, abych se začala koukat víc kolem sebe a vylezla z té své uzavřené bubliny, kam jsem se schovala, protože jsem se světa bála. Paradoxně.

Poznej sebe skrze ostatní

Začala jsem se koukat víc kolem sebe, otevírat se lidem, poznávat je, naslouchat jim a sledovat jejich příběhy. Příběh každého člověka je totiž něčím zajímavý a může nás něco naučit. Ač se občas zdá, že jeho příběh žádným způsobem nesouvisí s tím naším, když jsme v módu "učím se", v každém příběhu si najdeš něco pro sebe. Pokud k tomu přistoupíš se zvídavosti a bez hodnocení, pozorování ostatních lidí ti umožní oprostit se na chvíli od sebe, získat nadhled a další úhly pohledu, které ti pak paradoxně pomohou ty své odpovědi nalézt.

Můžeš využít metody zrcadlení, díky které můžeš pozorovat, co na ostatních obdivuješ a co tě naopak irituje, a tím poznávat sebe. Tohle totiž neplatí pouze u dvojplamenů (ačkoliv u nich je to mnohem zřetelnější), ale u jakéhokoliv člověka. 

Staň se vědomým pozorovatelem

Být vědomý znamená, že jsi aktivně v přítomnosti a jsi všímavý. Začni si více všímat svých emocí a myšlenek u jednotlivých činností nebo v různých situacích, ve kterých se běžně nacházíš (samozřejmě i nahodilé situace, které tě tzv. vyhodí z konceptu, tě můžou mnohé naučit). Ptej se sám sebe: "Proč se teď takto cítím? Proč o tom přemýšlím právě tímto způsobem? Čím to je, že reaguji právě takto?" Tohle nám pomůže objevovat motivy našeho jednání a chování. I v tomto bodě chci zdůraznit, že je potřeba sám k sobě přistupovat se sebereflexí a se zvídavostí, namísto sebekritiky. 

Sebekritika nás zraňuje, dostává nás do nižších emocí a zbavuje nás nadhledu. Všechno, s čím nejsme spokojeni, se dá změnit, důležité je to ale poznat. A právě naše emoce jsou skvělým indikátorem toho, v čem se cítíme dobře a v čem naopak ne. V momentě, kdy se začneš tímto způsobem poznávat, začneš vidět svůj život v širších souvislostech a budeš mít lepší přístup ke svému nitru a své skutečně podstatě - tedy duši. :-) Představ si to asi tak, že jsme jako cibule se spoustou slupek. Postupně je potřeba poznávat všechny slupky, které máme, abychom se dostali k jádru. 

Poznávej sám sebe do hloubky

Další úroveň sebepoznání je také poznat svoje hodnoty, talenty, silné a slabé stránky. Existuje na to spousta osobnostních testů, knih, metod, které na sebe můžeš aplikovat sám či si s tím nechat pomoct (např. pomocí koučinku). Moje teorie je totiž taková, že duše se vtěluje do člověka s takovým souborem vlastností, dovedností a talentů, které jí nejlépe umožní naplnit její záměr a misi. Pokud bylo záměrem mojí duše pomáhat lidem s jejich osobním rozvojem, asi by se nevtělila do introvertního intelektuála, který má talent na programování a matematiku. :-D (samozřejmě může, pokud by si to chtěla ztížit a dát si výzvu, v tomto si netroufám vydávat absolutní stanovisko, ale je to můj názor a zkušenost) Tudíž, když začneš poznávat sám sebe z této stránky, pomůže ti to opět se přiblížit ke své podstatě a k plnému poznání toho, proč tu jsi.

Meditace, rituály a vizualizační techniky

Když jsem začala zkoušet meditovat, v podstatě jsem to dělala tak, že jsem si představila, že chodím navštěvovat svou duši. Vždycky jsem zklidnila mysl a bez přemýšlení za ní šla. To ona mi právě zpočátku říkala, že se mám začít rozhlížet kolem sebe a její odpovědi byly vždycky dost nejasné a v hádankách. Čím jsem víc poznávala sebe, tím víc jsem se dokázala v meditaci na duši naladit a tím mi dávala zřetelnější odpovědi. Vždycky všechno, co mi říkala, že se stane, se nakonec uskutečnilo.

Vtipné ovšem bylo, že i když mi dala jasnou odpověď, její plný význam se ukázal třeba až s odstupem několika měsíců, protože jsem pochopila několik souvislostí a více věcí zapadlo do sebe. Pokud bych tedy měla popsat přesně svůj postup, bylo by to asi takto:

Lehnu si nebo sednu si, v klidu, bez okolního vyrušování. Zavřu si oči a představím si, že mnou prostupuje zlaté světlo (bezpodmínečná láska), které mě zklidní. Když cítím, že jsem naladěná právě na tuto energii, představím si, že jdu navštívit svou duši. Většinou vidím sebe v současné podobě a jí jako stopadesátiletou babičku, která je na sklonku života, prožila všechno a ví, co se stane. Začala jsem ji ale také vídat jako sebe v současné podobě, jen takovou mou šťastnější, usměvavější a krásnější verzi. :-)

Metod je ale spousta a žádná není špatně, je to tom, co ti sedí a co s tebou ladí. Mně vizualizace pomáhá hodně a lépe se mi přemýšlí v obrazech.

Pokud ještě nejsi tak "zběhlý" v meditaci, může tě dost posunout návštěva šamanské ceremonie / rituálu, kde se podávají k požití rostliny, které pomáhají otevírat vědomí. Já pravidelně tyto ceremonie navštěvuji už od ledna a neuvěřitelně mě to posunulo na mé duchovní cestě i na cestě s dvojplamenem. Na poslední, na které jsem byla v srpnu, jsem nahlédla "za oponu" a pochopila jsem, kdo jsem, a získala jsem elementární představu o tom, jak to vlastně doopravdy všechno funguje. Elementární z toho důvodu, že mám pocit, že to byla tak tisícina ze všech informací, ale neskutečně mě to posunulo. 

Na tyhle informace jsem ale nebyla připravená hned a musela jsem si projít určitým vývojem. Předtím jsem se toho bála. My všechny odpovědi uvnitř sebe máme a vlastně na to tyhle rituály nepotřebujeme. Je to ale takový pomocník. To také ale neznamená, že na všechny odpovědi jsme v tuto chvíli připraveni. Takže je dost možné, že i když vše uděláš "správně", tak i přesto ještě odpověď nedostaneš. Ale má to svůj význam, který pak pochopíš zpětně.

BONUS: Imaginace

Tuto metodu se mnou vyzkoušela kamarádka. Řekla mi, ať si vizuálně představím místo, ve kterém se dlouhodobě nacházím. Na mysli mi vytanul labyrint a uprostřed toho labyrintu byla stříbrná disco koule. :-) Labyrint a sebe jsem viděla z pohledu pozorovatele. Stříbrná koule představuje jakýsi vnitřní klid, ke kterému postupně směřuji a jsem mu blízko. V labyrintu jsem viděla i svůj dvojplamen, ten v něm byl ale na začátku, v podstatě do něj teprve vstoupil. A myslím si, že tahle imaginace krásně vystihuje naši momentální situaci. To už je ale na jiný článek. :-)

Doufám, že pro tebe tento článek byl užitečný, pokud ano, dej mu like na facebooku, sdílej ho dál a samozřejmě se nezapomeň přidat do naší komunity.