Mnozí z těch, kteří svůj dvojplamen mají čest poznat v hmotě, ti potvrdí, že by ho raději nepotkali. Pokud váháš, zda jsi svůj dvojplamen poznal nebo ne, a říkáš si, že bys ho raději nepotkal, je to s vysokou pravděpodobností on. :-)
Tento svazek je zpočátku plný utrpení, nepochopení, otázek, pádů na dno sebe sama, pokusů o to vstát atd. Individuální význam setkání dvojplamenů jsem rozebírala v jiném článku (a ten kolektivní otevřu zase jindy). Tady v těchto pár řádcích bych se ale chtěla podívat na to, proč to tak moc musí bolet a proč se z toho stává většinou očistec na Zemi.
Je to jednak z toho důvodu, že je to starý program. Starý program učení se a růstu pomocí bolesti a utrpení. Jenže už není potřeba trpět, to je důležité si uvědomit. Pokud máš v sobě přesvědčení, že když přijde štěstí, musí se to zákonitě potom nějak pos... , tak doporučuju se ho zbavit. Buď pomocí afirmací a meditací, nebo, pokud by toto přesvědčení bylo hlubší, tak pomocí EFT terapie. (o které budu také psát svou osobní zkušenosti).
To, co ale trpí, je opět naše staré známé ego. Čím je větší síla ega, tím více budeš trpět. Celkem logická přímá úměrnost. Čím více budeš svoje ego dostávat do souladu s duší a s tím, kdo opravdu jsi, budeš harmonizovat všechny složky, tím se budeš dostávat zpátky sám k sobě a uvědomíš si, že to utrpení si způsobuješ vlastně ty sám. Ne tvůj dvojplamen, ani ne vesmír nebo nějaké temné síly, ale opravdu a pouze ty. To je dobrá zpráva, protože když si to připustíš a přijmeš to, můžeš to i ovlivnit a změnit.
Pro (nás) intuitivní a citlivé ženy je obzvlášť důležité k tomu přistoupit logicky, věcně a rázně. Odhalit problém, vyřešit ho a jít vpřed. Často máme sklony se v tom neuvěřitelně babrat, ňahňat a řešit to z mnoha úhlů pohledu. Občas je to užitečné, protože objevíme něco dalšího, co je potřeba si vyřešit. Často to ale vede k tomu, že zůstáváme pouze v mnoha uvědoměních, do kterých se zamotáme, a skutek utek (prostě žádná akce).
Když jsem měla poprvé možnost nahlédnout za oponu na šamanské ceremonii, pocítila jsem tu nefalšovanou bezpodmínečnou lásku. Pochopila jsem, že na té nevědomé úrovni je mezi námi pouze ta. Dvojplamen nám neubližuje, ale pomáhá. Dělá to z lásky k nám. Je to často sadomasochismus, ale jak jsem psala výše, je to sadomasochismus jednak na základě našeho ega, ale i na základě toho, co si sami zvolíme, že chceme prožít, kam se chceme posunout a co je potřeba k tomu udělat.
Kdy tedy to utrpení skončí? V momentě, kdy naše ego srovnáme do latě. A to i tím způsobem, že ze sebe přestaneme dělat oběti okolností, ale uvědomíme si, že všechno jsou naše volby. Tím pádem my si i můžeme zvolit, jakým způsobem budeme to, co se nám děje, prožívat.
Uvedu příklad na sobě. Děje se mi teď spoustu věcí, probouzí se mi kundalini (napíšu o tom více) a začínám vnímat, že se mnohem lépe "napojuju" a ladím, mám lepší přístup k informacím z těch vyšších sfér, no a celkově procházím opravdu přerodem. Nenesu to dobře. Vzpouzím se. Nechci to. Navíc se to na mně projevuje fyzicky, mám výkyvy nálad (ale ne vlivem hormonů, je to prostě jiné) a tahá to ze mě ještě těch pár věcí, které si potřebuju v sobě dořešit. Spadla jsem do svého oblíbeného módu "jsem hrozná chudinka, které se tohle děje, nevím, kudy kam a co dřív, a proto mám v životě teď chaos".
Tenhle mód mě dostává do "depek", do strachu a nejdu do akce. Jenže si to dělám sama. A je to opravdu o tom se tím nenechat strhnout, zůstat v rovnováze a v nadhledu. Takže buď se v tom budu babrat, nebo situaci přijmu takovou, jaká je, a budu žít dál s tím, co mi do života přichází, a budu zároveň jeho tvůrcem.
Moje doporučení na závěr tedy je:
Chceš-li, aby tvoje utrpení skončilo, nezůstávej se svými problémy déle, než je potřeba. Přistupuj k daným situacím se zvídavostí a s otázkou: "Co mě to přišlo naučit?". Oklepej se z toho, jdi vpřed a věnuj se věcem, které tě těší a baví.
Líbí se ti články? Sdílej je dál, ať se dostanou k těm správným osobám. :-)
Také se přidej do naší uzavřené skupiny: Život s dvojplamenem - spirituální rozvoj, poradna a komunita
Ano, utrpení. Snažím se to pochopit. Ale od začátku - setkali jsme se napřed jen v komunikaci, šlo o nějakou případnou vědeckou spolupráci na jednom projektu. Skoukla jsem pro informaci nějaká videa, kde vystupoval v roli moderátora. A s ním i jeho další kolegové z projektu. Okamžitě mě zaujal. Vystupováním, hlasem, projevem, vzhledem. Bylo to stále silnější, prohlížela jsem vše dostupné a nechápala své pocity. Přiznám se, přešlo to ve fyzický pocit nezvladatelné touhy. Postupně jsem poznávala jeho názory, detaily jeho osobnosti - jako bych viděla sebe, shoda v mnoha věcech. Komunikace se vyvíjela, postupně jsme ladili spolupráci, ale stále jen přes média. Až pak jednou došlo k setkání - samozřejmě nad projektem a ve více lidech. Nevím, jak to popsat - to nebyla jiskra, ale přímo zásah blesku. On se také úplně zarazil, pak jsme řešili potřebné, potom se bavili jen tak. Naprosto spontánně jsme měli o čem, stejné názory, stejné detaily, prostě jako bychom se znali celý život. No a bylo mi jasné, že to nejde. Účast na projektu jsem zrušila s jakousi nejapnou výmluvou, všechny žádosti o setkání odmítla, a teď co s tím? Já vdaná, on ženatý a mladší. Miluji svého muže, je to můj velký Ochránce. Ale ten druhý je něco... někdo... co absolutně nechápu. A rozhodně to není jen pouhá fyzická přitažlivost, i když v tom má velkou roli. Nejsme v žádném kontaktu, ale v hlavě to pořád je a trápí mě to.
OdpovědětVymazat