Dovol si prožívat své emoce

Emoce jsou pro nás důležitým signálem o libosti či nelibosti konkrétní situace, ve které se nacházíme. Máme i permanentní stav emocí, který je pro nás výchozí. Odborněji se do tohoto tématu pouštět nebudu, neboť je skutečně obsáhlé. 

To, o čem tu chci dnes hovořit, je ale to, že se často snažíme myslet pozitivně. Což o tom, negativní přístup k životu ještě asi nikoho neposunul. Nicméně výkyvy v našich emocích, a to zejména u žen, jsou zcela přirozené. Jelikož jak v mých článcích, tak ale i v jiných se zaměřením na dvojplamen, se často setkáš s tím, že máš zůstat vyrovnaný, v klidu, v harmonii, přistupovat k situacím racionálně, tak to ale pak může vést k tomu, že svoje emoce, a to zejména ty negativní, budeš potlačovat. To ale také není dobře.

Otevřený projev a prožívání emocí jsou důležité pro naši psychickou pohodu. A ačkoliv je dvojplamen naší součástí, může se stát, že nás naštve a my cítíme vztek nebo frustraci z dané situace. To je ale naprosto v pořádku. Pořád jsme lidé a fungujeme ve hmotě, a právě ty emoce jsou reakce hmoty na ty dané situace. Naučila jsem se svoje emoce si racionalizovat, protože jsem nechtěla ty negativní prožívat. Jenže to vedlo k tomu, že to se mnou mlátilo ve finále ještě víc a byla jsem z toho neskutečně vyčerpaná.

Pak jsem si, díky svojí kamarádce psycholožce, uvědomila, že prožívání emocí, ať už jsou jakékoliv, je důležité. Pokud cítím vztek, tak se prostě vyvztekat. Nedusit to v sobě. To samozřejmě neznamená udělat teatrální výstup a udělat ze sebe přede všemi hysterického jedince. :-D Ale hezky v klidu v soukromí si (s)prostě zanadávat, vyventilovat to a tím se uklidnit. 

Každý má prožívání emocí odlišné, já jsem třeba hodně emoční člověk, a tím pádem je to pro mě o to důležitější. To mě dostává k tomu, že třeba můj dvojplamen je oproti mě solidní flegmatik (zdravím tě, drahý, pokud to čteš :-D ). A určitě to tak bude mít i mnoho z vás, kteří čtete tenhle článek. To ale neznamená, že mu je všechno jedno a na ničem mu nezáleží. Temperament pouze určuje intenzitu prožívání emocí.

Jelikož jsem kouč osobního rozvoje a moje práce tkví v tom vést s lidmi konstruktivní rozhovory a zhmotňovat jejich myšlenky v realitu, vím moc dobře, jakou má moc je vyslovit nahlas, dát jim reálnou podobu. Protože my tím, že mluvíme, tak i tvoříme. Tím chci říct, že pokud svoje emoce vypustíš ven i slovně, ohromně se ti uleví a můžeš si u toho uvědomit spoustu věcí. Emoce můžou být tvoje brána k mnoha uvědoměním, pokud je přivítáš s otevřenou náručí a nebudeš se bát se v sobě prohrabat a zkoumat, co tě přišly naučit.

Projev emocí, a to i těch negativních, je vyjádřením bezpodmínečné lásky k sobě samému. Je samozřejmě vždycky potřeba u toho respektovat druhé lidi, pokud jsou přítomni. Ale čím dřív si je prožiješ sám, tím dřív se dostaneš do racionality, která ti umožní se podívat na věci z většího nadhledu.

Obecně je dost problém to, že lidé jednají v afektu a častokrát řeknou věci, kterých následně litují. Opravdu určité typy emocí, jako je třeba hněv nebo amok, snižují v daný moment naši inteligenci až o polovinu. Tudíž moje rada je si vždycky vlastní emoce prožít naplno v soukromí a až pak se začít bavit s dalšími lidmi.

Ještě chci zopakovat, že je v pořádku, když se cítíme naštvaní i na náš dvojplamen. Důležité je v tom ale dlouhodobě nezůstávat, protože to nás může dostávat do role oběti. Ve smyslu: "To on za to může, to on se neprobral, neposunul, on se chová takhle..." atd. Což není dlouhodobě ta cesta, která by tě posunula vpřed.

Inspirace na článek vznikla právě na základě rozhovoru s mou drahou Andy. Děkuji ti. <3

Doufám, že pro tebe byl přínosem a že si od teď dovolíš prožívat naplno své emoce a budeš je přijímat s otevřenou náručí.

Měj se krásně!