První asociace, která mě napadá, je odevzdání se. Odevzdat se situaci přesně takové, jaká je právě teď. Nechat uvnitř explodovat ten tlak, třeba přímým projevem emocí (smutku či hněvu) a díky tomu vše pustit. Odevzdání se přináší vnitřní klid a mír - harmonii.
Co to znamená odevzdat se situaci? To znamená, že si uvědomíme, že máme všichni svobodnou vůli. A že ač tě dvojplamen miluje, tak to neznamená, že se pro vás dva rozhodl, že to opravdu chce a ty ho k tomu nemůžeš nikterak donutit.
Protože vztah je o tom se pro něj nejprve rozhodnout. Láska tu byla, je a bude. A může tvrdit ústy cokoliv, v hloubce svojí duše to ví. Ví, kdo jste, ví, jak je to silné, ale bez rozhodnutí a akce je to k ničemu.
Rozhodnout se pro to být spolu a vstoupit oběma nohama na tu cestu, totiž ve skutečnosti znamená rozhodnout se sám pro sebe. Vsadit sám na sebe tu kartu a začít si plně důvěřovat. Protože jste jedno. A jeho přístup k tobě odráží ve skutečnosti jeho přístup k sobě. Pokud se nerozhodl pro tebe, znamená to, že se ještě nerozhodl sám pro sebe. Když nedůvěřuje tobě, znamená to, že nedůvěřuje sám sobě. A proto raději uteče.
Aby mohl fyzický vztah dvojplamenů fungovat, je potřeba nejprve (vy)budovat vztah se sebou - sjednotit se se sebou. Mít v sobě oporu a nejlepšího přítele, dívat se na sebe jako na toho pro sebe nejlepšího člověka na světě. V ten moment se totiž vy s dvojplamenem nebudete mít potřebu doplňovat, ale budete tak celiství sami o sobě, že společně vytvoříte mnohem víc.
Přestanete mít očekávání od toho druhého, přestanete v něm hledat štěstí i lásku, ale už tam budou. A vy se povezete jen na té vlně, aniž byste se museli o cokoliv snažit nebo cokoliv vyžadovat. Do vztahu to vnese lehkost, radost jen z pouhého bytí s tím druhým a nebudete řešit zbytečné malichernosti.
Jenže pro tohle je potřeba se přijmout přesně takoví, jací jsme, právě teď. Odevzdat se tomu, že máme jak svou světlou, tak i temnou stránku, protože to se nezmění a tak to vždycky bude. Jenže my jsme zvyklí se na to koukat přes optiku duality (tzn. proti sobě), ale ona je to ve skutečnosti polarita. Dvě strany téže mince.
My můžeme být se sebou spokojení hned teď, v tomto okamžiku. I pro to se stačí rozhodnout. Můj klient na koučování mluvil o tom, že bude spokojený, až... Tak jsem ho zastavila a řekla jsem mu: Co by se změnilo, kdybys začal být spokojený hned teď?
Víš, řeknu ti pravdu. Pokud se na to budeš dívat tím způsobem, že svojí spokojenosti sám se sebou budeš dávat klást podmínky, budeš to dělat vždycky, ať už dosáhneš čehokoliv. Mému klientovi se najednou změnila energie. Vnímala jsem úlevu a motivaci jít vpřed.
Úplně první krok je si odpustit. Zbavit se viny za to, co jsme učinili sami sobě a ostatním. Odpustit si to, co se nám nepovedlo a vzít si z toho poučení. To také jinými slovy znamená vyměnit pocit viny za zodpovědnost. Vymanit se z toho kolečka "oběti a pachatele" a uvědomit si, že jsme tvůrci. To bude v praxi vypadat tak, že se přestaneme trýznit za neúspěchy, za to, že něco nějak (ne)děláme, ale přijmeme to.
Zkus se sám na sebe usmát zrcadla a říct si: "Ty jsi ale strašný pako!" a s láskou se obejmout, jako bys objímal svého nejlepšího přítele, kterému se momentálně nedaří, ale ty v něm vidíš to světlo a chceš ho povzbudit.
Zkus se zamyslet nad tím, jaké největší výzvě teď momentálně čelíš. Když si pojmenuješ, zkus sám sobě dát podporu - řekni si něco povzbudivého stejně, jako bys to říkal nějakému kamarádovi. A klidně se pak poděl o svoje pocity do komentářů na facebook nebo sem na blog. :-)
Druhý krok je uvědomit si svoje silné (světlé) stránky, což ti na začátek pomůže sebe přijmout výrazně snadněji. Pokud je v tuto chvíli nejsi schopen vidět, zeptej se lidí kolem sebe. Také existuje spousta testů silných stránek, které ti umožní trochu komplexnější náhled na tebe a na to, v čem jsi dobrý. I moje profese spočívá v tom vidět v lidech jejich potenciál, ukazovat jim ho a společně ho rozvíjet. Všichni ho v sobě máme, všichni máme ty silné i slabé stránky, jen je potřeba tomu uvěřit a přijmout to.
Řeknu ti takovou vyšší pravdu. Chceš ji slyšet? :-) To, co se stalo, už nezměníme. To, co můžeme změnit, je dnešní den. Poučit se z toho, jak to bylo předtím, a vzít to jako zkušenost, ne selhání. Pokud chceme totiž od života něco jiného, je potřeba začít dělat věci jinak. A hlavně si uvědomit, že nic není dobře nebo špatně, ale záleží, jak se na to budeme dívat.
Jak chceš vlastně prožít svůj život? Tím, že se budeš neustále dívat na to, co nemáš, na to, co jsi nedokázal a honit se za "perfekcí", která je pouhou iluzí? Nebo chceš svůj život prožít šťastně a být pyšný na to, koho vidíš v zrcadle? Tím netvrdím, že se nemáme chtít zlepšovat a neustále se rozvíjet, to je užitečné. Nicméně tomuhle předchází právě absolutní sebepřijetí a odevzdání se tomu, kým jsme právě teď.
Pokud je to perspektiva, kterou zaujmete oba dva, máte šanci na to se dopracovat k tomu být spolu. Dokud to tak ale nebude, je lepší, když jdete každý svou cestou.
Komentáře
Okomentovat
Jsem ráda za každou zpětnou vazbu od vás, pomáhá mi to vylepšovat tuto tvorbu. :-)