Přeskočit na hlavní obsah

Dvojplamen jako tvrdá cesta osobního rozvoje

V dnešním článku bych se chtěla zase víc do hloubky zaměřit na tebe, jako na jednotlivce, ve svazku s dvojplamenem. Článek bude delší, ale vnímám, že je důležité, abych ho napsala systematicky, dopodrobna a jasně.

Kdo se v této hře pohybuje už delší dobu, ví moc dobře, že je to cesta brutálního osobního rozvoje. Ráda to přirovnávám k permanentní koupeli v holících břitvách. Chci tu s tebou sdílet moje postřehy, které jsem na své šestileté cestě pochopila.

On je já a já jsem on -> jsme jedno

Všechno, ale opravdu všechno, co u tvého protějšku vidíš, je něco, co najdeš i sám u sebe. Všechny emoce, pocity a myšlenky, které máš vůči němu, si představ jako něco, co pociťuješ vůči sobě. Člověk sám sebe často nepozoruje, nevnímá se, neanalyzuje každou myšlenku, takže tohle prostě nevidí. Naučila jsem se, že když mám vůči svému protějšku nějaký pocit, většinou něco, co mi vadí, a nejsem schopná to u sebe nějakým způsobem identifikovat, i přesto si říkám: "Když tohle k němu budu cítit, je to, jako bych to cítila sama k sobě." A pokud je to negativní, snažím se najít příčinu toho, o čem to je, podívat se na z nadhledu, z jeho úhlu pohledu, jak to asi může vnímat on. Uklidní mě to a dostane zpátky do rovnováhy a racionality. 

Je to šílenství? Ano. Skončí to někdy? Hmm, řekla bych, že ano. Je to o tréninku, o uvědomělosti a o nastavení mysli. Máme opravdu spoustu limitujících přesvědčení, vzorců chování a prostě toho, co ovlivňuje naše myšlenkové prostředí. To myšlenkové prostředí nám ale vytváří filtr toho, jak koukáme na realitu, ve které žijeme - na to, co se nám v životě děje, na vztahy, na úspěch atd. Pokud máme mysl nastavenou na problémy, uvidíme pouze problémy. Pokud máme mysl na stavenou na to, že nás dvojplamen pořád jen něčím rozčiluje, tak to prostě bude dělat, Možná, aniž by se o to jakkoliv přičinil. Všechno je pouze o našem nastavení, vždycky. 

Je tedy důležité si určit, jak vlastně chceš o světě a svém životě přemýšlet. Čti knihy, vzdělávej se, inspiruj se u ostatních lidí. A ani se neboj požádat o pomoc, pokud to sám nejsi schopen změnit. Třeba mě přes FB stránku nebo e-mail. Uvědom si ale, že ať už se děje cokoliv, ať už se k tobě dvojplamen chová jakkoliv, je to vždycky opravdu a jen o tobě. Buď to přijmeš, nebo se budeš jen dál trápit. Hned napíšu další příklady.

Zrcadlení, balanc a sebeláska

Vycházejme z prvního odstavce. On je ty. Je tvou nedílnou součástí. Proto všechno, co se u něj děje, můžeš vždycky nějakým způsobem vztáhnout sám k sobě. Buď formou zrcadlení, kdy to, co se děje u něj, se děje i u tebe, nebo formou balancování, kdy musíme vycházet z předpokladu, že svazek dvojplamenů je o harmonii a totální rovnováze. 


Takže když dělá něco, co vnímáš jako vychýlené ze středu, ty pravděpodobně děláš pravý opak, který je taky vychýlením. Pár příkladů:
  • on žije ad hoc (nahodile, řeší situace, jak přijdou), nedodržuje to, co slíbí × ty potřebuješ mít věci pod kontrolou a možná máš tendenci ke lpění na pravidlech a tradicích
  • on utíká × ty moc tlačíš
  • on se neprobouzí, neholduje spirituálnímu světu × ty moc "lítáš", příliš se zaměřuješ na spirituální svět a hmotě se nevěnuješ
Těch příkladů bych mohla uvést spoustu, opravdu záleží u každého individuálně.

Svým chováním nás učí bezpodmínečné (sebe)lásce. Protože když jsme vybalancovaní, jsme v klidu a dokážeme se zaměřovat sami na sebe. Pokud se chová nepřiléhavě a neuctivě, pravděpodobně ty nemáš pevně nastavené hranice, za které ho nepustíš. K tomu je potřeba poznávat sám sebe, buď přes zrcadlení nebo právě balancování, nebo jinými metodami (různé psychodiagnostické testy, testy osobnosti, silných stránek, koučování, sebepoznávací hry atd.).

Díky tomu, že poznáš sám sebe, můžeš začít i sebe více a více respektovat a tím pěstovat tu sebelásku. Protože si uvědomíš, kdo jsi, jaký jsi nebo kým se chceš stát a půjdeš si za tím. Pěstování sebelásky ti pak pomůže si nastavit zdravé hranice, jak ke dvojplamenu, tak ale i ve všech vztazích.

Role ženy a muže ve vašem rozvoji

Koncept uprchlíka a pronásledovatele jistě znáš. Pokud ne, určitě se o něm rozepíšu (a napíšu na to svůj názor). Nicméně jsem k tomuhle zaujala trochu odlišný postoj. Většinou to bývá tak, že část plamene s ženskou složkou je ta více probuzená a plamen s mužskou složkou je ten spící. Když na sobě žena pracuje, probouzí se, a věnuje se aktivně všemu, co jsem popisovala nahoře, posouvá se. A tím se nepřímo probouzí i mužský plamen. Takže my, ženy, vlastně táhneme ty naše muže. A myslím si, že to je právě ta role, kterou jsme si my vybraly.

To ale neznamená, že má muž zahálet nebo že vlastně nic nedělá. Jak hezky pojmenoval člen naší komunity, je to jako bychom byly dvě ruce, které šplhají po laně. Bez jedné nebo druhé nikam nevyšplháme. A i když se ve hmotě zdá, že mužský protějšek nic nedělá, na jiné úrovni nám pomáhá, jenže my to třeba ještě teď nevidíme a vypadá to, že to celé taháme my. Ale řekněme, že my, ženy, jsme ty iniciátorky.

Pokud přijmeš, že sis vybral(a) tuhle roli, uleví se ti. Neříkám, že je to snadné, není. Je to únavné. Je to k vzteku. Ale dlouhodobě se vztekat a lamentovat stejně nikam nevede. Já jsem tuhle roli přijala a dokonce mě začala bavit. Na základě jedné specifické typologie osobnosti, která se jmenuje Human Design (mapa člověka, která popisuje, jakým způsobem přirozeně fungujeme a jak bychom se měli správně rozhodovat v souladu s naším opravdovým já) jsem zjistila, že mou přirozeností je vést.

Jsem inciátor, rozjížděč a jsem ta, co táhne ostatní. Tím nechci říct, že já dělám a ostatní nic. To právě naopak. Já jsem spíš ta, co umí vykopnout ty dveře. :-D A takhle to funguje i v našem dvojplamenu, protože rychleji věci analyzuju a zpracovávám. To neznamená, že jsem lepší než můj protějšek. Ale prostě jsme si to takhle nastavili. A mě to baví, jelikož je to i mé profesní zaměření - posouvat vpřed lidi, se kterými spolupracuju, v tématech, která jsou pro ně důležitá.


Rada na závěr

Neřeš jeho, ale sebe. Dokud jste od sebe, nic jiného prostě dělat nemůžeš. Tím, že řešíš jeho a vkládáš do toho energii, ochuzuješ akorát sebe. Zajímá se v tuhle chvíli o tebe? Přináší ti reálně něco ve hmotném světě? Vyjadřuje ti svoje city nebo tvrdí, že k tobě nic necítí?

Pokud je odpověď alespoň jednou NE, tak zaujmi stejný postoj. 

Více se na tohle téma chci pobavit v pátek 8.9. od 20:00 v živém vysílání v privátní FB skupině.

___________________________________________________________________
Pokud se ti mé články líbí, můžeš je ohodnotit zde

Jestliže cítíš, že potřebuješ individuální péči, nezapomeň na mou poradnu a ozvi se mi. :-)

S láskou

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co mě učí fáze odloučení s dvojplamenem

Je toho tolik a tolik toho, co moc nejde slovy popsat, že nevím, jak to do tohohle článku napíšu, ale mám silnou touhu se o to s tebou podělit, protože teď můžu konečně říct, že si opravdu uvědomuju, o čem tohle je. V několika pár příspěvcích, na které jsem vždycky při hledání informací ohledně dvojplamenů na internetu v minulosti narážela, se často zmiňovalo, že je to o té cestě růstu, rozvzpomínání si na to, kdo jsme a nacházení bezpodmínečné lásky uvnitř sebe. Když jsem to pokaždé četla, vždycky to bylo pro mě naprosto abstraktní a neuchopitelné. Byl to teoretický koncept, který jsem chápala logicky, protože to v tom celém kontextu dávalo smysl, ale nikdy jsem to plně nepochopila. Až teď. Měsíc po rozchodu. Když jsme se rozcházeli, bylo mi naprosto jasné, že brzy dospěju k onomu známému: "Mělo to smysl, že se to stalo, protože jsem si uvědomila to a to, naučila jsem se to a to a stala jsem se tím a oním." Když už člověk pozná pravidla této hry, dá se to opravdu kr...

Nový život bez dvojplamenu

Dlouhých 6 let byl aktivní součástí mého života. Někdy více, někdy intenzivněji, někdy jsme měli okurkovou sezónu. Ale věděli jsme, že jsme svou součástí nejen duševně, ale také ve svých hmotných životech. Nazývali jsme se přáteli, ale já vždycky věděla, že je to jen společensky přijatelná maska, kterou jsme se mohli prezentovat před ostatními, před našimi životními partnery, ale asi nejvíce sami před sebou. Většinu času, co se známe v této inkarnaci, mi tato role a maska neseděla, ale jelikož jsem ho chtěla mít ve svém životě, nezbývalo mi nic jiného, než tu roli přijmout. Ve smyslu, že jsem se do této role snažila napasovat a věřila jsem, že to bude fungovat. Když nastal letos v dubnu bod zlomu, kdy jsme překročili určité hranice a začali jsme se po té době konečně sbližovat, věděla jsem, že to bude buď a nebo. Buď do toho půjdeme naplno, nebo už takto nebudu moct pokračovat dál. Kritický bod ovšem nastal v červenci, kdy jsem se postavila sama za sebe, za to, co doopravdy chci a...

Co je to vlastně dvojplamen?

V dnešním článku se chci vrátit na počátek všeho. :-) Ráda bych Ti zde vysvětlila, co je to dvojplamen a jak vzniknul, protože v této komunitě je ohledně toho, co ve skutečnosti dvojplamen je, mnoho nejasností. Když začneš googlit a narazíš na články, které dvojplamen popisují, je to převážně popis příznaků (jak poznat, že jde o dvojplamen) a zážitků, které tě můžou potkat na této cestě. Ale kdo nebo co to vlastně je? Na počátku všeho byl Zdroj / Stvořitel / Bůh, který stvořil takové svoje podjednotky - duše. Tyto duše obsahovaly opačné póly jedné energie - tedy mužskou i ženskou. Nazvěme tuto duši naším vyšším já - dvojplamenem. Z tohoto "vyššího já" vzešly také dvě podjednotky, tedy jednotlivé plameny, jeden s ženským a jeden s mužským aspektem, nicméně tyto plameny jsou celistvé samy o sobě a i tyto plameny mají ve svém jádru mužskou i ženskou energii. Nejlépe to vystihne asi příklad jednovaječných dvojčat, které sdílí totožnou DNA, pochází z jednoho vajíčka, ale ...