Cesta vpřed je cesta zpět aneb "návrat do hmoty" a úvaha o vztahu v praxi

Ráda se ohlížím za tím, kam jsem se posunula, a proto si už více než 4 roky píšu elektronický deník. Zápisky do něj píšu jednou za kvartál, někdy i v řádu několika dnů, podle aktuální situace. Byl hodně věnovaný mým pocitům ohledně mého DP a postupem času jsem do něj začala psát i svoje filozoficko-spirituální úvahy. Díky tomu, že do něj čas od času nahlédnu, si uvědomím, že jsem čím dál více sama sebou. A díky tomu jsem šťastnější a spokojenější s odrazem ve svém zrcadle. 

Bytím sama sebou mám na mysli to, že se neztotožňuji se svým tělem, neztotožňuji se svou rolí, ale uvědomuju si, že jsem nějaká energie, která je součástí většího celku. Postupně ladím ego, postupně se stávám vědomou a přijímám vše, co k tomu patří... nějakou schopnost napojení na různé typy energií, možnost léčení jiných osob, ale i pomoc Zemi, se kterou jsem za poslední měsíc hodně posílila vztah a jsem za to moc ráda. Tohle vše už beru jako běžnou součást svého života. 

Samozřejmě v době, kdy jsem s tím vším začínala, a to hlavně kvůli svému dvojplamenu, jsem ve spirituálním světě viděla řešení na svoje problémy. Jako by to byl všelék. Jako bych měla pocit, že vesmír to za mě vyřeší. O tomhle tématu bych se možná rozepsala někdy jindy v samostatném článku... Nicméně, paradoxně, jak se víc a víc ztotožňuju se svým duchem, víc mi dochází, že je to právě jen ta jedna strana mince. Došlo mi to i díky vztahu s mým dvojplamenem. Už jsme víc než měsíc spolu.

Člověk by možná čekal, že tu budu psát o tom, jak se společně dostáváme do jiných stavů vědomí, jak spolu létáme, pohybujeme se v jiných dimenzích a já nevím, co všechno. Jenže to tak není. :-) Byli jsme na dovolené, která, kromě pár chvil, byla čistě hmotná - vynikající jídlo, koupání v moři, seriály, filmy, hry atd. Naprosté flákání, relax a pohoda.

A já jsem si díky tomu zase o něco víc uvědomila, jak je ta hmota důležitá. A jak mi nevyhovuje být vychýlená k jednomu nebo druhému extrému. Nebavilo by mě žít čistě materiálně, zaměřovat se jen na tuhle část života. Ale nebaví mě ani moc "lítat". Je to jako bych se snažila utíkat od reality, která ale obsahuje vše. A já nechci, aby mi něco unikalo, chci vědět, co / kdo jsem, v čem vlastně žiju a jaký je můj reálný potenciál. Hodně mě to vede k rovnováze a k bytí "ve středu" sebe sama.

Krásně se mi to začalo manifestovat na našem partnerském vztahu. Zvládnout se dát dohromady, to byla obrovská meta. Ale je to taky teprve začátek. A ne úplně jednoduchý.

Je jasné, že to není úplně standardní vztah (jednou to standard bude, ale tam ještě jako společnost nejsme :-D), ale ani není nijak šíleně odlišný. Je taky potřeba ho budovat. A možná ještě s větší snahou než u kohokoliv jiného, protože ta minulost, kterou máte společně za sebou, se nedá jen tak vymazat. Většinou je tam spousta bolesti, křivd, otazníků...

Jedna část řešení je odpuštění a přijetí, to je na takové té osobní rovině a bez toho to nejde. Druhá část je ale pořád o tom si vlastně zvyknout, že jste opravdu už spolu.

Byli jsme +- těch 6 let kamarádi. Z toho jsem tak polovinu času já osobně musela krotit svoje ego, naučit se plnohodnotně žít bez svého dvojplamenu, začít ho milovat bezpodmínečně, a to i s myšlenkou, že to zůstane platonické a nikdy spolu nebudeme. A bum.

Zničeho nic se to všechno začalo obracet o 180°. Všechno se neuvěřitelně zrychlilo, změnilo a my to nestíháme. Řekla bych, že můj DP to má horší, protože u něj ty skoky a obraty byly razantnější a ještě rychlejší. To ovšem způsobuje, že chvílemi (nebo možná i většinu času) máme pocit, že spolu ještě nejsme. Mně osobně tam chybí taková ta hloubka, kterou mezi sebou partneři obvykle mívají, což je paradox vzhledem k tomu, kdo vlastně jsme. No myslím, že si to zaslouží solidní facepalm. :-D

A tím se dostávám k jádru pudla. Když se nacítím na tu jinou, duševní úroveň, tam je to silné, hluboké, nekonečné. Jenže tady ve hmotě to zatím chybí. Je to jako kdyby to byla podzemní voda, která se potřebuje prodrat na povrch. Ale ono to tam bude. Chce to čas, zvyknout si na sebe, sžít se spolu. U mě osobně to bude chtít ještě pár rozprav s mým egem. :-D Ale vlastně je to normální. 

Naštěstí si dost dobře uvědomuju, že jeden aspekt je ta duševní úroveň. Druhý aspekt jsou ale naše osobnosti, naše role, které tady hrajeme v této inkarnaci. A ty nejdou prostě ignorovat. Vztah není jen na úrovni duše. Když už se ti podaří dát se dohromady ve hmotě, tak ten vztah se prostě i v té hmotě děje. Takže spolu budete řešit to, kam (a jestli) pojedete na dovolenou, nebo co si uvaříte druhý den k obědu.

U mě osobně taky hraje roli to, že jsem byla taky většinu času ve vztazích, kde jsem fungovala hodně racionálně a ne srdcem. Kde z mojí strany nebyla plnohodnotná láska a naučila jsem se v nich fungovat jinak. Takovým tím způsobem: "mně na tom nezáleží, ale je mi s tím člověkem fajn, tak proč bych něco měnila...", což bylo ale špatně.

Jenže najednou jsem ve vztahu, kde mi na tom po x letech zase záleží, a učím se v tom chodit. Tak, abych zůstala sama sebou, ale taky tomu dávala přesně to, co je potřeba. Byla jsem vlastně 10 let ve vztazích a de facto si stejně připadám úplně na začátku. 

Důvod, proč jsem chtěla napsat tenhle osobnější článek, je, že jsem vlastně chtěla vypíchnout ten paradox. Roky jsem se snažila vymanit tenhle svazek z hmoty, těžit z něj pro můj spirituální růst a nakonec se zase musím do té hmoty vrátit, aby to prostě fungovalo i prakticky. :-)

Už kdysi jsem prohlásila, že praktikování bezpodmínečné lásky vůči dvojplamenu jde mnohem snáze, když ve vztahu nejste. Protože člověk nemá žádná očekávání. Ego se postupně tlumí. A přijímá tu situaci takovou, jaká je. Ale v tuto chvíli se vlastně potřebuju naučit tu bezpodmínečnou lásku ve hmotě manifestovat naplno.

A vlastně si tím, jak to tu píšu, uvědomuju, že to zase bude sloužit k nějakému osobnostnímu posunu. Protože pokud zvládnu praktikovat bezpodmínečnou lásku, bude pro mě mnohem snazší ji cítit i k ostatním lidem. 

Toť moje shrnutí a myšlenky ohledně mé aktuální situace. Doufám, že už v řádech několika měsíců vás tu bude mnohem více, kteří budou sdílet svoje zkušenosti z reálného vztahu. Věřím, že jsme na té cestě!

---------

Pokud se ti články líbí, sleduj mě a "lajkuj" na mojí FB stránce Život s dvojplamenem , přidej se do naší skupiny, a pokud stojíš o individuální konzultaci se mnou, nezapomeň se podívat do sekce "Poradna". :-) Teď, když jsem zpátky z dovolené, budu zase plnohodnotně fungovat, tak se budu těšit na tvé zprávy a e-maily!