Přeskočit na hlavní obsah

Uvědomění si vlastní jedinečnosti je pouze další krok

V dnešním článku bych ti chtěla napsat, co jsem pochopila a uvědomila si na své duchovní cestě ve stavu rozšířeného vědomí. Považuju za užitečné si občas říct o pomoc, a to klidně příslušníky rostlinné říše. :-)
Na cestě životem s dvojplamenem je jednou z klíčových věcí sebepřijetí a praktikování sebelásky. Pomáhá nám to zbavovat se závislosti, lpění a dalších “milých” vlastností našeho ega. Je to ale proto, aby nám to pak fungovalo s dvojplamenem ve vztahu? Ano i ne. Je to ve skutečnosti otevření brány k tomu, abychom si vzpomněli na to, kým doopravdy jsme. Že to, co žijeme, je pouze role, kterou zde hrajeme. Role, kterou jsme si zvolili, protože chceme zažívat zábavu, ale i pořádné výzvy. Aby se naše duše neustále vyvíjela a posouvala vpřed.

Jsme jedineční, ale zároveň jsme součástí celku. Není ale potřeba se zuby nehty naší jedinečnosti držet. Držet se vlastní stoprocentní nezávislosti a svobody. Je to pouze schod, který tě přenese o kousek dál. Když zjistíš, kdo jsi, zjistíš taky, že s dvojplamenem tvoříte o MNOHO víc než každý zvlášť. Dohromady jste důležitější než každý zvlášť. Proč, to si nechám do dalšího článku. Chápu, že je to provokativní myšlenka, ale je to to, co jsem já zažila/pochopila/cítila.
To ale neznamená, že máš začít potlačovat sám sebe. To bys zahodil veškerou práci, kterou jsi vykonal, a navíc bys nebyl šťastný. Jako vždycky je to o balancu. Nelpět, ale zároveň se nebát přiložit vašemu svazku důležitost, kterou stejně cítíš v srdci. Být svůj a chtít pro sebe to nejlepší, ale zároveň se nebát v klidu a s radostí ze sebe něco odkrojit ve prospěch vás dvou dohromady.
Ačkoliv je to již opakovaným klišé, nedá mi to ho nenapsat. Poslouchej svoje nitro a neboj se důvěřovat a odevzdat se tomu, co ti říká, protože ti říká pravdu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co mě učí fáze odloučení s dvojplamenem

Je toho tolik a tolik toho, co moc nejde slovy popsat, že nevím, jak to do tohohle článku napíšu, ale mám silnou touhu se o to s tebou podělit, protože teď můžu konečně říct, že si opravdu uvědomuju, o čem tohle je. V několika pár příspěvcích, na které jsem vždycky při hledání informací ohledně dvojplamenů na internetu v minulosti narážela, se často zmiňovalo, že je to o té cestě růstu, rozvzpomínání si na to, kdo jsme a nacházení bezpodmínečné lásky uvnitř sebe. Když jsem to pokaždé četla, vždycky to bylo pro mě naprosto abstraktní a neuchopitelné. Byl to teoretický koncept, který jsem chápala logicky, protože to v tom celém kontextu dávalo smysl, ale nikdy jsem to plně nepochopila. Až teď. Měsíc po rozchodu. Když jsme se rozcházeli, bylo mi naprosto jasné, že brzy dospěju k onomu známému: "Mělo to smysl, že se to stalo, protože jsem si uvědomila to a to, naučila jsem se to a to a stala jsem se tím a oním." Když už člověk pozná pravidla této hry, dá se to opravdu kr...

Co je to vlastně dvojplamen?

V dnešním článku se chci vrátit na počátek všeho. :-) Ráda bych Ti zde vysvětlila, co je to dvojplamen a jak vzniknul, protože v této komunitě je ohledně toho, co ve skutečnosti dvojplamen je, mnoho nejasností. Když začneš googlit a narazíš na články, které dvojplamen popisují, je to převážně popis příznaků (jak poznat, že jde o dvojplamen) a zážitků, které tě můžou potkat na této cestě. Ale kdo nebo co to vlastně je? Na počátku všeho byl Zdroj / Stvořitel / Bůh, který stvořil takové svoje podjednotky - duše. Tyto duše obsahovaly opačné póly jedné energie - tedy mužskou i ženskou. Nazvěme tuto duši naším vyšším já - dvojplamenem. Z tohoto "vyššího já" vzešly také dvě podjednotky, tedy jednotlivé plameny, jeden s ženským a jeden s mužským aspektem, nicméně tyto plameny jsou celistvé samy o sobě a i tyto plameny mají ve svém jádru mužskou i ženskou energii. Nejlépe to vystihne asi příklad jednovaječných dvojčat, které sdílí totožnou DNA, pochází z jednoho vajíčka, ale ...

Nový život bez dvojplamenu

Dlouhých 6 let byl aktivní součástí mého života. Někdy více, někdy intenzivněji, někdy jsme měli okurkovou sezónu. Ale věděli jsme, že jsme svou součástí nejen duševně, ale také ve svých hmotných životech. Nazývali jsme se přáteli, ale já vždycky věděla, že je to jen společensky přijatelná maska, kterou jsme se mohli prezentovat před ostatními, před našimi životními partnery, ale asi nejvíce sami před sebou. Většinu času, co se známe v této inkarnaci, mi tato role a maska neseděla, ale jelikož jsem ho chtěla mít ve svém životě, nezbývalo mi nic jiného, než tu roli přijmout. Ve smyslu, že jsem se do této role snažila napasovat a věřila jsem, že to bude fungovat. Když nastal letos v dubnu bod zlomu, kdy jsme překročili určité hranice a začali jsme se po té době konečně sbližovat, věděla jsem, že to bude buď a nebo. Buď do toho půjdeme naplno, nebo už takto nebudu moct pokračovat dál. Kritický bod ovšem nastal v červenci, kdy jsem se postavila sama za sebe, za to, co doopravdy chci a...