Dlouhých 6 let byl aktivní součástí mého života. Někdy více, někdy intenzivněji, někdy jsme měli okurkovou sezónu. Ale věděli jsme, že jsme svou součástí nejen duševně, ale také ve svých hmotných životech. Nazývali jsme se přáteli, ale já vždycky věděla, že je to jen společensky přijatelná maska, kterou jsme se mohli prezentovat před ostatními, před našimi životními partnery, ale asi nejvíce sami před sebou. Většinu času, co se známe v této inkarnaci, mi tato role a maska neseděla, ale jelikož jsem ho chtěla mít ve svém životě, nezbývalo mi nic jiného, než tu roli přijmout. Ve smyslu, že jsem se do této role snažila napasovat a věřila jsem, že to bude fungovat. Když nastal letos v dubnu bod zlomu, kdy jsme překročili určité hranice a začali jsme se po té době konečně sbližovat, věděla jsem, že to bude buď a nebo. Buď do toho půjdeme naplno, nebo už takto nebudu moct pokračovat dál. Kritický bod ovšem nastal v červenci, kdy jsem se postavila sama za sebe, za to, co doopravdy chci a...
Blog s reálnými zkušenostmi ze života v dvojplamenném svazku - myšlenky, pocity, aktuální stav, ale i edukativní obsah